Vyberte stránku

Politika má hanlivý punc a prestiž politika je až za uklízečkami. Proč jste jako zralá a zajištěná žena kývla na nabídku kandidovat do senátu?

Definitivně mě k tomu přiměla až koronavirová krize. Byla jsem ohromena tím, jak politici a zejména ti senátní měli plno řečí, předháněli se v silných prohlášeních, ale ve skutečnosti se o obyčejné lidi nikdo nestaral. Nikdo jim nepomohl. V reálu se s virovou nákazou a všemi těmi opatřeními museli vyrovnat sami. Vzájemně si pomáhali, byli solidární a ukáznění. Jen opravdu málokdo jim za to byť jen poděkoval.

Takže jakýsi vzdor na pozadí krize?

Hlavně do toho jdu, protože jsem optimistka a nemám ráda škarohlídství. Věřím v dobrý svět a dobré lidi, pro které stojí za to něco udělat a kterým je třeba pomáhat. Věřím, že naše zem může být uznávanou a hrdou zemí, plnou slušných, sebevědomých, vzdělaných, nápaditých a pracovitých lidí. I to ukázala krize naprosto jasně. Jen politici to nesmějí zase zkazit.

Profesí jste ekonomka a finanční odborník. Ani to Vás nevede ke skepsi?

V posledních letech jsem propojila ekonomiku a životní prostředí. A tak právě jako ekonomka věřím, že stát může prosperovat a lidi se mít lépe, ale nesmějí jedni pracovat na úkor těch druhých, nesmí ekonomika mít přednost před právem, nesmí ekonomická výtěžnosti být na úkor zdravého životního prostředí. To vše jsou spojité nádoby. Virová krize jasně ukázala, že Češi mají velký potenciál, který nesmí být promarněn.

Proč kandidujete za ANO 2011?

Jsem praktik a tak vím, že, kdo nic nedělá, nic nezkazí. ANO bylo nejen v době krize, ale i před ní jedním z mála akčních politických subjektů. Zkrátka, dělalo něco praktického pro lidi. Podle někoho dobře, podle jiného špatně, ale něco dělalo. Nejvíce mě přitom štvalo, že ať se dělalo cokoliv, tak médiím ani opozičním politikům nebylo nic recht. A to je nespravedlivé. Já nespravedlnost nesnáším. Zejména v krizi se poznají charaktery. A pro mě, kdo v nouzi nepřiloží ruku k dílu, není charakter.

Dřív jste ale kandidovala za TOP 09. Není v tom rozpor?

Pro mě ne. Bylo to v době, kdy TOPka byla akční a konstruktivní, dávala příležitost pracovat na konkrétních projektech pro lidi. Na kraji ale se dostala do opozice. A já neumím sedět a jen jednou za dva měsíce vystoupit s nějakou kritikou za každou cenu vůči těm, kteří se snaží něco dělat. Jsem dělný člověk. A tak, když jsem dostala nabídku vytvářet něco užitečného pro své voliče, tak jsem se rozhodla něco dělat, než jen sedět a mudrovat. Jsem tomu ráda, protože se nám podařila spousta dobrého, oddlužili jsme kraj, investovali jsme jako nikdo před námi, opravili jsme všechny krajské silnice v našem regionu, oddlužili jsme nemocnice, pomohli sportovcům, zajistili pitnou vodu pro obyvatele suchem ohrožených obcí. Po více jak čtvrt století jen řečí se díky ANO skutečně začala realizovat rychlodráhu Praha – Kladno. Proto jsem přijala nabídku ANO. Je tam vidět práce a to je pro mě nejdůležitější.

Nebojíte se, že spadnete do jednoho pytle názorů, že politika je špína, v níž se utopíte?

Spoléhám na dobré mezilidské vztahy. Sama politika není špína. Špinaví bývají lidé, co ji dělají. Určitě jich není v senátu většina. Budu hledat a spojovat se s těmi slušnými a dobrými. Věřím, že mám čich na lidi, za léta ve  vedoucích pozicích jsem se to naučila.

Proč jste se rozhodla kandidovat právě na Kladně?

Jsem kladenská patriotka. V Kladně jsem vyrostla, chodila do školy, založila rodinu, dodnes na Kladensku bydlím. Nemohla bych kandidovat jinde, než tam, kde to mám ráda. Znám dobře zdejší lidi a lidi znají mne. Problémy, které lidé na Kladensku mají, jsou i mými problémy.

Ale pak zasednete v senátních křeslech, a kdeže loňské sněhy jsou? Stejně jako u politiků, které Kladno do Senátu zatím volilo.

To je právě ta věc, která mě nejvíc štve. Takové to volební „nikdo nedá tolik, kolik já vám mohu slíbit“. Nejsem a nechci být taková. Už proto, že jsem opravdová Kladeňačka, a to bych se pak styděla vylézt na ulici. A hlavně mě nejvíc baví praktická politika. A tak vím, že i senátoři mají možnosti a páky, jak pomoci praktickým věcem a ne jenom řečnit v bývalé konírně Valdštejnského paláce, kde je dnes jednací sál Senátu.

Co praktického máte třeba na mysli?

Jsou to hlavně věci, které jsem s kolegy začala realizovat na kraji a které pomohou lidem z mého obvodu. Chci, aby se aspoň dokončila, co jsme pro Kladno a okolí začali na kraji. Třeba, aby už nikdy neobjevil pověstný kladenský silniční tankodrom, aby se už konečně do Kladna dostavěla rychlodráha, aby měli Kladeňáci dost pitné vody, aby se tu udržel a dál rozvíjel sport…

Máte na to?

Celý život se člověk učí. Praxe firemní i na komunální a krajské úrovni mě naučily to hlavní – nestačí jen dost profesionálních zkušeností a znát dobře potřeby občanů, ale že je hlavně nezbytné se trvale od lidí jejich potřeby touhy a přání učit a poznávat je. Chci toho využít při senátorské práci. Slibuji, že blízký kontakt s lidmi v senátu neztratím a že v případě mého úspěchu budou lidem dveře mé kanceláře vždy otevřené